[RSL]
subs. m. ETYM βαμβάλειν 'balbutire'. DLAT Bambalio.
¶ homo balbutiens — persona balbuceante o tartamuda [SIM balbutiensb] → Martyr 174. bambalo ὁ ψελλιστής. bambalo uero nominatus est ἀπὸ τοῦ βαμβαλύζειν.) Gloss 2.480.15. ψελλιστής bambalo. 569.31. bambalo balbutiens.